Pode Bal

2007-06-11 19:42

Pode Bal: křest katalogu

Křest retrospektivního katalogu angažované umělecké skupiny Pode Bal.

galerie NoD

----------------------

www.podebal.cz

Skupina PodeBal odstartovala v českém prostředí zájem o reklamu a veřejný prostor jako médium umělecké kritiky. Jejich tvorba se vyvíjí od reklamního „ikonoklasmu“ k performancím, které se zvláště v posledních letech stále častěji dotýkají tématu pomníků, památek a vlastně paměti. Antireklama (subvertising) je jenom jedním z mnoha výrazů v angličtině, které popisují různé druhy antikomerčního aktivismu probíhajícího v USA intenzivně od 70. let minulého století. Často se jedná
o názvy odvozené od dnes již slavných uměleckých a aktivistických skupin a jejich oblíbených „technik“: commerce jamming (vyvolávání komerčního šumu), billboard alteration (změna billboardových sdělení), fake advertisement (parodická
nápodoba reklamy), media activism (mediální aktivismus), adbusters (reklamní výtržníci), billboard bandites (billboardoví
banditi), media hoaxing (mediální balamucení), guerrila theater (gerilové divadlo) atd. Protireklamní aktivismus je vlastně
typem sémiotické války, která má svůj historický původ v dadaismu a situacionismu. Tyto boje v říši znaků se snaží
zvýraznit to, co je na daném obrazu nebo textu marginální, nevyřčené, ignorované nebo jinak potlačené a co může přitom
úplně změnit náš pohled a chápání komerčního sdělení. Ideální společnost totiž není a nikdy nebude společností bez reklamy, ale společností, ve které se „občané“ naučí číst reklamu kriticky. Podobně kreativní experimenty s reklamou
vlastně vedou k reklamní gramotnosti a vysvobozují z pozice pasivního konzumenta, ať už obrazů nebo zboží.
V tomto duchu vznikla v roce 1998 první výstava PodeBalu v rámci projektu Prohibice parlamentu, který reagoval na tvrdý zákon proti „měkkým drogám“ (marihuana). Parodické reklamní koláže upozorňovaly na pokrytecký postoj státu, který zároveň se zákazy jedněch drog vydělává na podpoře drog druhých (alkohol a cigarety). Tento projekt podle Petra Motyčky vlastně vytvořil skupinu PodeBal: „Protože byl projekt úspěšný a protože jsme se vůbec dali dohromady, rozhodli jsme se pokračovat dál.“
Samotná volba skupiny jako uměleckého subjektu není náhodná a reaguje na dobu, která přeje organizacím a anonymitě,
ať už v podobě politických stran, velkých korporací nebo „stínových“ struktur. Právě na podobné „tajné bratrstvo“ parodicky reaguje další, zatím stále nejslavnější výstava Malík Urvi aneb GEN, galerie etablované nomenklatury (2000). Zvětšené fotografie, převážně z novin, bývalých funkcionářů KSČ, SSM a spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti (StB), kteří i v současnosti veřejně působí, byly doplněny texty o jejich funkcích v minulém a současném režimu. Zachycené blednutí fotografií a jejich celková špatná kvalita při zvětšení pracovaly s motivem veřejné ztráty paměti a pokusu o připomenutí. Výstava vyvolala velký ohlas nejen v ČR, ale také v zahraničí. „Tehdy o tom psaly noviny po světě, třeba New York Times,“ říká Petr Motyčka. „Jako název jsme použili jazykovou hříčku, která sloužila velice konkrétně k reklamnímu účelu. Byl to způsob, jak vytáhnout lidi do galerie.“
Skupinu tvoří v současnosti pět členů – Hana Valihorová, Petr Motyčka, Michal Šiml, Antonín Kopp a Vladimír Vopat.
Další rozšiřování skupiny v zahraničí je pro ně samotné překvapením, které trochu pobaveně komentoval Petr Motyčka:
„Německá odnož PodeBalu vznikla naprosto spontánně. Při příležitosti výuky na VŠUP jsem se seznámil se studentkou
z Halle, která pak spolu se svou kolegyní založila německou pobočku. Tím jsme si navíc zlepšili genderový profil.“
Samotný název skupiny vznikl náhodou, i když se kolem něj vytvořila řada legend a zajímavý mediální šum. Skupina je
opředena různými mýty. Například se traduje, že název je odvozen od Duchampova kabelogramu, kterým odmítavě
reagoval na výzvu k účasti v Salon Dada. Ve skutečnosti je složeninou slov POnožky DEsetileté BALetky.

• prezentace, křest knihy