Vánoce s vůní perníku

I když doma perník spolu s vánočním cukrovím zrovna nepečete, můžete alespoň na chvíli zachytit jeho imaginární vůni s přídechem časů dávno minulých na výstavě Historické perníkářské formy v Muzeu hlavního města Prahy, odkud se bude linout až do 11.1.2009.

Řekne-li se perník, dosadíte si ihned "pardubický", ale jeho sláva je z historického hlediska věcí novodobou a souvisí s počátkem průmyslové výroby, kdy se začal vyrábět ve velkém, a tak se dostal do širšího povědomí.

Perníkáři patřili nejdříve do cechu pekařského a v menších městech tomu zůstalo i nadále. Díky stoupajícímu zájmu o perníkářské výrobky si mohli dovolit vytvořit samostatný cech a ve velkých městech se živit pouze jejich výrobou. Nejinak tomu bylo i v Praze, kde první samostatné perníkářské dílny zahájily svou činnost, podle dochovaných záznamů, v roce 1524 na Novém Městě.

Ruční výroba perníku byla poměrně drahou záležitostí, která by se v domácích podmínkách vůbec nevyplatila, takže si naši předkové dopřávali perník výlučně kupovaný. Drahé byly ingredience, především dovozové koření, dodávající perníku typickou chuť a vůni. Ve středověku byl základním kořením do této pochutiny pepř, podle něho se jí začalo říkat peprník, časem byl název pokrácen na perník.

Nemalou položkou byly i perníkářské formy, vyřezávané z tvrdého dřeva, nejčastěji z hruškového, třešňového a také zimostrázového. Motivy se do nich vyřezávaly negativně a v rámci úspornosti bývaly formy oboustranné. Původně je vyráběli zlatníci, rytci nebo řezbáři, časem si je vyřezávali i sami perníkáři, což se mnohdy odrazilo na výsledné kvalitě. Poznáte je podle lidových motivů např. srdcí, miminek v povijanu apod.
 Není bez zajímavosti, že velikost forem byla dána cenou hotového perníku. Formy se dělily na krejcarové, grešlové a grošové. Velké formy, které jsou na výstavě také k vidění, sloužily buď při výrobě perníků k významné události, ale hlavním účelem zřejmě bylo dokázat, že tovaryš, jenž upekl takovýto mistrovský kousek, je hoden přijetí do cechu.

 Formy, které naleznete na výstavě pocházejí ze sbírek MHMP a Středočeského muzea v Roztokách a jsou z 18. a první poloviny 19. století. Nejstarší přesně datovaná forma je z roku 1820. Mnohé z nich jsou ukázkou krásné řezbářské práce.

Kromě velkých "zkouškových" forem, největší podíl exponátů patří středně velkým formám na kusový perník, o něco méně pak formičkám na takzvaný táflovaný perník a drůbežky. Táflovaný perník, jak název naznačuje, měl podobný tvar jako čokoláda a prodával se krájený po jednotlivých táfličkách. Pro jednodušší dělení býval nejčastěji ozdoben geometrickými nebo florálními motivy a poměrně často také zpodobněním různých rybiček. Drůbežkami byl označován druh perníku, který nebyl určen k jídlu, ale sloužil jako drobnůstka na hraní nebo ozdoba. S obdobnými se dodnes zdobí vánoční stromečky. Jinou metodou zdobení těsta bylo použití válečku s průběžným vzorem.

Perníkářské formy lze také řadit podle motivů. V základu se dělí na světské a sakrální. První, početnější skupina, má ještě další podskupiny, z nichž největší tvoří různá zvířata, ponejvíce se uplatňují ryby, dále koníci, ptáčci, lvi. Hojně se, alespoň na výstavě, objevují formy s militantní tématikou od různých vojáků, pistolek až po Napoleona na koni. Další v pořadí jsou formy na figurální perníky, z nichž světskou část zastupují zamilované páry, miminka, děti, šašci. Sakrální dominují postavy sv. Mikuláše, sv. Jana Nepomuckého a sv. Josefa s Pannou Marií.

Aby si návštěvníci mohli udělat představu o výsledku takto vyráběných perníků, jsou vedle některých forem instalovány i odlitky z nich, imitující pravý perník. A ještě jedna zajímavost. To, co budete pokládat za oltář, je vývěsní štít tovaryšů z Malé Strany.
Výstava je umístěna v suterénních prostorách muzea a dovede vás k ní přímo z dvorany "perníková cesta". Nasát atmosféru tradičních českých Vánoc můžete až do 11.1. 2009.
Více se o výstavě dozvíte zde

Foto: Zuzana Ottová a MHMP