Otakar Lebeda (1)

2009-12-03 10:40

Do 24. ledna 2010 potrvá ve Valdštejnské jízdárně dosud největší souborná výstava malíře přelomu 19. a 20. století Otakara Lebedy (1877-1901). Téměř polovina obrazů a kreseb, které zde představuje Národní galerie v Praze, pochází ze soukromých sbírek a řada z nich ještě nikdy nebyla vystavena. Jde tedy o mimořádnou příležitost vidět jinak nepřístupná díla, která se většinou neopakuje dříve než jednou za padesát let.

Zázračné dítě
Otakar Lebeda je odbornou literaturou označován za zázračné dítě mezi krajináři generace devadesátých let. Však také v pouhých patnácti letech přestoupil z reálky přímo do Mařákovy krajinářské školy na pražské Akademii, kde své o dost starší spolužáky bavil trefnými karikaturami. Pro umělcovu další tvorbu mělo velký význam především přátelství s Františkem Kavánem a Antonínem Slavíčkem, vedle kterých patřil Lebeda k nejlepším Mařákovým žákům.

Výstava představuje jednotlivá období umělcovy tvorby v ucelených blocích, jejichž informační panely jsou doplněny malířovou soukromou korespondencí. Bez ohledu na zákonitosti času, tak pozorného diváka provází výstavou její autorka Veronika Hulíková a zároveň sám mladý Otakar Lebeda. Nejprve mu představí obrazy, které vznikaly v plenéru při důležitých školních exkurzích v Zákolanech, Vysokém nad Ohří či na Okoři.

Krajina jako pohled do hlubin duše
Následují díla malovaná o prázdninách v Krkonoších, které dobře dokumentují umělcův přechod od realistické krajiny k náladové. Zde se velkým tématem Lebedova posledního pobytu stala horská jezera, kde použil pohledu shora do hlubin jezera, nebo chcete-li do hlubin duše. Pocity osamění, prázdnoty a úzkosti můžeme také číst z podzimních motivů vypuštěných rybníků jižních Čech.

Důležitým momentem v Lebedově uměleckém vývoji se staly společné pobyty s Antonínem Slavíčkem v Bechyni. Barva se pod vlivem staršího kolegy stala pro Lebedovo dílo dominantním prvkem stavby obrazu. Mladý umělec zcela opustil realismus české krajinomalby 19. století a odvážná barevnost a rytmizovaná kompozice krajinných výjevů se mu staly prostředky stupňování psychického výrazu.

Zabitý bleskem a umělcův předčasný konec
V roce 1900 se Lebedův zájem přesunul od krajinomalby k figurálnímu malířství. Vrcholem umělcových snah se stalo rozměrné plátno Zabitý bleskem, které tvoří dominantní závěr výstavy. Nespokojenost s výsledkem práce na obraze, psychické i fyzické vyčerpání zapříčinily umělcův dobrovolný odchod z tohoto světa krátce před jeho čtyřiadvacátými narozeninami. Jak připomněla autorka výstavy, Lebedovi součastníci vnímali nedokončené dílo Zabitý bleskem spíše jako nezdařilý pokus o figurální námět a teprve později byl obraz doceněn coby počátek cesty vedoucí k expresionismu. Současný divák může rozpracované plátno srovnávat s jeho studiemi, které jsou umístěny na protějších panelech.

Součástí výstavy je také umělcova pozůstalost, kterou uspořádal ještě jeho bratr Antonín Lebeda. Malířův příliš krátký život přibližují osobní dokumenty, fotografie, kresby a soubor korespondence, kterou umělec zasílal ze svých cest rodině. Celý projekt je doplněn kvalitní monografií a zajímavými lektorskými programy.  

Další informace o výstavě čtěte zde.




Foto www.ngprague.cz