V jednom divnym městě žije divnej jednorukej basista…

2008-04-25 19:13

Stefano Benni patří v Itálii mezi nejznámější současné autory. Redaktor deníku La Repubblica se věnuje téměř veškeré literární tvorbě – poezii, próze i dramatu. Mezi jeho nejoblíbenější patří povídky, a to zejména z prostředí italských barů. U nás mu zatím vyšly jen tři knihy, což je obrovská škoda, která by se měla co nejdříve napravit. Palác Akropolis a DAMU se pokusily přiblížit jeho příběh o jednorukém kytaristovi ve hře Onehand Jack. Nejbližší repríza 28. dubna. 
Na první pohled mile překvapí originálně řešená scéna. Celý prostor Velkého sálu se na jeden večer promění v bar. A to doslova: nečekejte žádné divadelní řady se sedačkami – tak jako v baru se posadíte k malým stolečkům s lampičkami a servírka vám před začátkem nabídne něco k pití. Mezitím, co si diváci objednávají, na jevišti se připravuje vypravěčka (Ivana Huspeková). V novátorském pojetí scény je stoprocentně cítit autorův rukopis – osobitý humor, netradiční situace, absurdno a kousavá nadsázka. S hrou samotnou už je to horší…
Pod režií Petra Haška (KALD DAMU) ožila hra „La storia di Onehand Jack“ v překladu Kateřiny Bohdalové také na českém jevišti. Benniho hra byla poprvé představena v roce 2001 a společně s vypravěčem na jevišti vystupovalo dvanáct cirkusových artistů. To pražská verze je mnohem skromnější – kromě Huspekové, která příběh vypráví, recituje a kvalitně také interpretuje, tu vystupuje jen jedna další osoba – kouzelník Ondřej Pšenička. Cirkusová čísla jsou nahrazena převážně kouzelnickými triky, černým divadlem, pantomimou či stínohrou. Jednoruký Jack tak v sobě obsahuje bezpočet divadelních technik, které se chvílemi dokonale doplňují, chvílemi se ale bijí a vytrácejí do prázdna. Vzhledem k tomu, že sledujeme příběh vzestupu jednorukého kytaristy, velkou roli hraje také všudypřítomná příjemná hudba Roberta Balzara.
S Bennim mám jeden velký problém – zastávám názor, že mu to mnohem lépe sluší na papíře, než na prknech. Tedy pokud nejste vyloženě zastánci prapodivných a silně alternativních podání, o které si jeho díla přímo říkají. Jeho tvorba je natolik originální, že vyžaduje také originální předvedení. Jenže musí být znát hranice… Onehand Jack v Akropoli balancuje přesně na této tenké linii a sem tam přepadne z neotřelosti do absurdit, které rozdýchá jen divák v alternativě hodně zběhlý. Pro ostatní to může být chvílemi nuda (starší paní vedle mě neustále pozvedala obočí a pak v půlce se zděšeným výrazem utekla…), případně pořádný „záhul“. A to k Bennimu vůbec nesedí…
Haškovo nastudování postrádá jazzovou hravost, kterou můžeme nalézt v původním textu (i když ten zůstává snad beze změny). Jack je v Akropoli příliš hutný, ponurý a dusivý. Ztrácí se hra s jazykem (překladem to ale není, ten je velmi zdařilý), upřímnost a lehkost, která čiší ze slovních spojení. Místo jemného „připitomělého“ úsměvu, který se objevuje na tváři při kontaktu s Benniho díly, působí Onehand jako těžká deka vržená na diváky, bránící v pořádném nádechu. A nemůžete-li dýchat, kousavé slovní hrátky vám bohužel utečou.
Znáte-li Benniho tvorbu (česky zatím vyšel zajímavý projekt Podivínsko, román Časoskokan a před rokem sbírka povídek Bar Sport a doufám, že co nejdříve vyjdou další jeho díla – je jich opravdu hodně, co stojí za překlad), zřejmě budete tak jako tak zvědaví, jak se Hašek s materiálem popral. Stejně tak v případě, že jste vyznavači opravdu odvážných inscenací. V opačném případě se s tímhle svérázným představitelem italské kultury seznamte nejdříve v knižní podobě – lépe pochopíte jeho styl psaní a humoru. 
Další informace o představení naleznete zde
Hana Rojková

REAKCE NA ČLÁNEK:
Onehand Jack nehraje na kytaru 
V pondělí 28. 4. 2008 se v Paláci Akropolis konala první repríza představení Onehand Jack. Podobně jako při premiéře 6. 4. zhlédl jazzově magickou gangsterku podle povídky Stefana Benniho Onehand Jack plný sál vesměs nadšených diváků.
Názory se mohou lišit, nikoliv fakta. Rádi bychom upozornili čtenáře, kteří mohou být zmatení zkreslenými informacemi recenzentky Hany Rojkové (PragueOut.cz, 25. 4. 2008), že Onehand Jack je příběh jednorukého kontrabasisty, nikoliv kytaristy. Celá koncepce scénografie včetně autorské hudby nejlepšího českého kontrabasisty Roberta Balzara tuto skutečnost jen podtrhuje a pečlivý divák a posluchač se nemůže splést.
Dále bychom chtěli upozornit na mystifikaci týkající se uvádění tohoto textu na scéně. Při naší schůzce se spisovatelem Bennim na podzim 2007 nám sám autor osobně vyprávěl okolnosti vzniku a prezentace příběhu jménem Onehand Jack. Původně improvizovaný přídavek Benniho s hudebníkem na scéně po jiném hlavním scénickém programu se po určité době rozrostl a získal současnou podobu. Autor svůj text četl do mikrofonu a hudebník ho doprovázel. Vše bez scénické úpravy a jiných inscenačních doplňků. Pokud paní Rojková měla možnost vidět inscenaci s dvanácti artisty na scéně, je to důkaz toho, že každý divadelní (a nejen) text poskytuje materiál k nekonečnému počtu inscenací. Každý přece ví, že Hamleta nelze hrát čtyři sta let pořád dokola na jedno „brdo“. Kouzlo divadla spočívá v tom, že i známé a „ohrané“ texty nachází stále nové podoby a interpretace. Proto je Haškovo originální provedení Onehand Jacka spíše kvalitou a zdařilým uchopením Benniho textu. Nikoliv textů, které přibírá do hry paní Rojková. Inscenace v Akropoli nemá snahu mapovat Benniho rozsáhlé kompletní literární dílo (z 99% prozaické). Vychází v první řadě z četby dramatické povídky Onehand Jack a převádí ji velmi citlivě a přitom velmi originálně na divadelní prkna. Magičnost Benniho poetiky a fantazie znázorňuje kouzelnická scénografie s řadou triků, gagů a v neposlední řadě umění magic makera Ondřeje Pšeničky. Všechny postavy příběhu pak ztělesňuje herečka Malého Vinohradského divadla Ivana Huspeková. Typově i herecky perfektně ladí nejen se scénografií, ale s celou koncepcí představení a své role zvládá bravurně. Divák jí ten příběh prostě věří. Baví ho poslouchat ji, dívat se na ni a z rudých rtů jí zvědavě krást slova o tom, jak to bylo dál…
Haškova inscenace v Paláci Akropolis se svým provedením vrací k poctivému divadelnímu řemeslu. Oživuje kouzelnické triky, černé divadlo a stínohru, koketuje s narativním divadlem a využívá působivé kvalitní muziky. Těžko bude někdo popírat, že právě propojením netradičních, na první pohled nesourodých prvků vznikají často ta nejzajímavější díla. A to neplatí pouze o divadle. Nové umělecké směry se vždy ze začátku jevily jako „prapodivné a silně alternativní“ (Rojková). Kdyby vše bylo průměrné, mainstreamové a tuctové, těžko bychom se dočkali netradičních interpretací textů jako Benniho Onehand Jack. Ale dost polemizování, máte možnost se sami přesvědčit, na jaký hudební nástroj zahraje jednoruký Jack 26. května 2008 v Paláci Akropolis. 
Kateřina Bohadlová, překladatelka textu