Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv Výstavy a veletrhy
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze

2008-10-31 14:57

6.11.2008 - 9.8.2009
Klášter sv. Jiří na Pražském hradě, denně včetně pondělí od 10 do 18 hodin

Výstavu Odkaz Josefa Hlávky Národní galerii v Praze připravila Sbírka umění 19. století.
Kurátorkou výstavy je PhDr. Naděžda Blažíčková-Horová, ředitelka Sbírky umění 19. století Národní galerie v Praze.
Autorem architektonického řešení výstavy je ak. arch. Vladimír Hora. 


V roce 2008 uplyne 100 let od úmrtí nejvýznamnějšího mecenáše české vědy a kultury Josefa Hlávky (1831 – 1908). Výstava, připravená k tomuto výročí do výstavní síně Kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, ukáže Hlávkovy vztahy se dvěma předchůdkyněmi dnešní Národní galerie v Praze. Představí několik desítek uměleckých děl, odkázaných Josefem Hlávkou v roce 1904 Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění a připomene jeho působení v kuratoriu Moderní galerie Království českého, kde také s jeho pomocí byly formulovány principy, podle nichž tato první veřejná sbírka moderního umění u nás byla spravována čtyři desetiletí své existence.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Josef Hlávka a jeho sbírka v Národní galerii v Praze

Úspěšný stavitel a architekt Josef Hlávka patřil k největším českým mecenášům konce 19. století. Svou podporu směřoval zejména do oblasti vzdělávání, vědy a umění. Za nejvýznamnější počin na tomto poli lze považovat zřízení České akademie věd a umění v roce 1891.
Hlávka podporoval ovšem i pražskou akademii výtvarných umění, založenou sice již roku 1800 Společností vlasteneckých přátel umění, neustále se ovšem potýkající s finančními těžkostmi a nevyrovnanou úrovní výuky. Hlávka jako poslanec českého zemského sněmu se v roce 1885 zasadil o vyplácení každoroční podpory akademii, díky svým osobním konexím dosáhl povolání předních domácích malířů Václava Brožíka a Vojtěcha Hynaise na profesorská místa a v polovině 90. let dosáhl díky jednání s vídeňskou vládou převzetí akademie do státní péče. Bezprostředně poté pak ze svých soukromých prostředků zřídil nadaci, poskytující vynikajícím studentům cestovní stipendia.
Především díky svým četným pracovním kontaktům i osobnímu přátelství s umělci vybudoval Hlávka rovněž uměleckou sbírku, která čítala téměř 500 předmětů. Její součástí bylo na 150 obrazů a 26 plastik, dále množství kreseb, grafických listů, fotografií či architektonických plánů. V naprosté většině šlo o díla soudobých autorů konzervativní orientace a převládajícím žánrem byla krajinomalba, našli bychom však i díla s náboženskými tématy a historickými výjevy. Z autorů byli v Hlávkově sbírce zastoupeni např. krajináři Franz Alt, Eduard Lichtenfels, Thomas Ender, domácí tvůrce zastupovali Josef Navrátil, Antonín Chittussi, Julius Mařák, Wilhelm Riedel, Bohuslav Dvořák či František Kaván. Svou sbírku měl Hlávka umístěnu ve třech svých sídlech v pražském domě, na zámku v západočeských Lužanech a ve vídeňském domě.
Když v lednu 1904 přistoupil Josef Hlávka k sepsání závěti, rozhodl se svou uměleckou sbírku rozdělit a jednotlivé části věnovat České akademii věd a umění, Muzeu Království českého (dnešní Národní muzeum), pražskému Uměleckoprůmyslovému museu a Obrazárně Společnosti vlasteneckých přátel umění (předchůdkyně dnešní Národní galerie v Praze). Po dárcově smrti v roce 1908 došlo sice k určitým přesunům mezi jednotlivými soubory a vinou nejasných formulací v závěti rovněž vázlo jejich předávání, takže teprve v letech 1909, 1910, 1915 a 1923 došlo k předání více než 60 obrazů, 110 kreseb a akvarelů a 1 plastiky do Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění.
Tomáš Sekyrka


Josef Hlávka jako mecenáš a podporovatel výtvarného umění

Josef Hlávka (1831-1908) je největším z mecenášů, kteří v druhé polovině 19. století zásadně podporovali českou národní emancipaci. Věhlasný architekt a stavitel a především mimořádně úspěšný stavební podnikatel se dokázal v tvrdé konkurenci skvěle prosadit a získané finanční prostředky dokázal promyšlenými stavebními investicemi zajistit a rozmnožit . Zejména po rekonvalescenci z dlouhé nemoci a po smrti své první ženy Marie se zcela programově obrátil k podpoře všeho českého, zejména vzdělanosti, vědy a studentů což vyvrcholilo vznikem jím iniciované České akademie pro vědy, slovesnosti a umění císaře Františka Josefa I. v roce 1891.
Josef Hlávka byl i milovníkem a ctitelem umění. Intenzívně si uvědomoval význam kultury v kontextu dynamicky se rozvíjející průmyslové civilizace a štědře podporoval české umělce a kulturní instituce. Především to byla hudba a literatura, v jeho zájmovém spektru však figurovala i umění výtvarná. Přímo existenčně podporoval řadu českých malířů a sochařů z tzv. generace Národního divadla, kteří byli jeho osobními přáteli jako Julius Mařák, Josef V. Myslbek, Vojtěch Hynais , Václav Brožík, František Ženíšek či později Max Švabinský. Zprostředkoval jim svým vlivem významné monumentální zakázky ( Národní divadlo, Národní muzeum, pomník sv. Václava), tvůrčí stipendia rakouského Ministerstva kultu a vyučování, oficiální portréty pro jím založenou Českou akademii pro slovesnost vědy a umění císaře Františka Josefa I. a kupoval jejich díla do vlastních sbírek i pro reprezentační účely národních institucí ( např. slavný Paridův soud či Brožíkova J.A.Komenského pro potřeby Akademie). Hlávkovým přičiněním se posléze všichni výše jmenovaní umělci sešli v profesorském sboru Akademie výtvarných umění v Praze. Josef Hlávka se mimořádně zasloužil o rozvoj této instituce v pozici jejího druhého zakladatele a v období vleklé krize. Tehdejší C.k. Pražskou malířskou akademii reformoval, zestátnil a vybudoval nejdříve její provizorium v budově býv. tzv. Moderní galerie na Výstavišti a posléze i její novou monumentální budovu na Letné, ve které škola od roku 1903 sídlí dodnes. Tím nepřímo přispěl k podpoře širokých výtvarných aktivit, které programově podporoval i velkoryse koncipovaným dodnes fungujícím podpůrným a cestovním stipendijním programem zaměřeným na studenty a absolventy školy. Umožnil tak řadě mladých umělců (např. Josefu Mařatkovi, Františku Bílkovi či Bohumilu Kafkovi) nastartovat studijním pobytem v Paříži jejich profesionální dráhu .
Josef Hlávka byl i významným sběratelem. V jeho poslední vůli z roku 1904 bylo mezi několik subjektů rozděleno celkem 637 položek uměleckých děl, většinou obrazů z druhé poloviny 19. století. Část související bezprostředně s Hlávkovou osobností zůstala na zámku v Lužanech, reprezentativní díla jsou dnes v majetku Akademie věd České republiky a velký soubor věnoval i Společnosti vlasteneckých přátel umění, kde léta působil jako aktivní jednatel. Odtud přešla tato kolekce sestavená z děl domácích, ale převážně rakouských a německých umělců do Národní galerie.
Pro rok 2008, který je jubilejním rokem 100. výročí Hlávkova úmrtí, byla připravena celá řada významných akcí mj. kalendář na téma Josef Hlávka – mecenáš a podporovatel výtvarných umění či záslužné první oficiální zveřejnění Hlávkou shromážděného souboru v péči Národní galerie v Praze. Připomínáme tím významnou osobnost naší národní historie a její aktuální odkaz.

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>