Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

S Langhans do Lotyšska

2009-01-05 00:17

Tento týden máte poslední možnost navštívit  výstavu současné lotyšské fotografie a videoartu v Langhans Galerii Praha. Proč se výstava jmenuje od M do ZZZ a čím se současní lotyšští umělci podobají českým?
Název výstavy vychází jednak z konkrétních prací, které v Langhans Galerii Praha můžete vidět, a jednak má podle kurátora Davida Koreckého naznačovat, že nejde o  naprosto vyčerpávající průřez, nýbrž o specifický výběr z toho, co současná lotyšská umělecká scéna nabízí.
Co tedy galeristy v současném Lotyšsku oslovilo? Až na několik výjimek věk umělců vystavujících v Langhans Galerii přesahuje jen o něco málo třicet let. Je to tedy generace, která sovětskou kolektivizaci zná spíš z vyprávění svých prarodičů a se vstupem Lotyšska do Evropské unie v roce 2004, se často vydává „do světa“ a svoji zkušenost obyvatele postsovětské země rozpouští v rozostřené identitě Evropana.
Téma identity se proto objevuje u několika z vystavujících umělců. Dlouhodobě s ním pracuje například Arnis Balčus, mladý fotograf, který z Rigy odjel studovat do Londýna, kde také zatím zůstal. Balčus tematizuje identitu v několika rovinách. Jednou analyzuje identitu sexuální, jindy stopuje příběh emigranta, který opouští stísněné podmínky domova, aby se pokusil zorientovat v podmínkách odtažité ciziny, ale najdeme u něj téma identity i v konfrontaci se stereotypy popkultury. Se souborem Epizody (2005-2007), slideshow složenou z inscenovaných obrazů odkazujících k filmovému, žánrově omezenému zobrazování muže a ženy, se představuje v přízemí galerie.
V prvním patře můžete mimo jiné narazit na sérii polaroidových snímků Andy Bankovské. Soubor s obecným názvem Věci (2007) je sbírkou „obyčejných“ obrazů zachycených na médium, které svého času oslnilo nejednoho nadšence technologického pokroku. Jeho hvězda však zhasla stejně náhle jako se rozhořela a sbírka polaroidových snímků tak dnes působí jako artefakt sám o sobě.

Anda Bankovska: Červené okno, 2007, ze série Věci, polaroid
S minulostí a její audio stopou ve veřejném prostoru se vyrovnává Evelína Deičmane. V instalaci nazvané Nesni a ani na to nepomysli (2008) spojuje lotyšskou národní píseň a sovětský pochod, obě z dob svých prarodičů. Vytváří tak zvukovou směs, „hluk“, kterým odkazuje k současné produkci rozhlasových stanic.
Výstava v Langhans Galerii Praha je zajímavým příspěvkem a potěší všechny, kdo se chtějí orientovat v tendencích a trendech současné fotografie. Jako medium je fotografie přímo ideální k pokusům mapovat socio-kulturní prostředí, v němž člověk žije, a přispět tak k reflexi vlastní minulosti.
Na závěr snad jen slovo kurátora výstavy Davida Koreckého: Dovolím si konstatovat, že české a lotyšské prostředí je v obdobném stadiu vyzrálosti a poučenosti účastníků kulturního života – tvůrců a diváků. Hlavní motivací konfrontace sebe sama s kulturním společenstvím není zápas s minulostí a dohánění pomyslného zmeškaného vlaku, ani uspokojení chtíče uplatňovat svá ega. Jako bychom se dostali do fáze, kdy umělci jsou zkušení, nehysteričtí, soustředění, a kdy i divák dokáže díky odstupu od jednotlivostí číst v jazyce současného umění. Jakoby autoři a diváci uzavřeli dohodu o neútočení, ale zároveň o vzájemném hledání.
Vystavující umělci a umělkyně: Arnis Balčus, Anda Bankovska, Evelīna Deičmane & Theo Mercier, Andrejs Grants, Ģirts Korps, Katrīna Neiburga, Mārtiņš Ratniks, Inta Ruka, Krišs Salmanis & Daiga Krūze, Alnis Stakle.
Více o výstavě najdete tady

Evelina Deicmane: ze zvukové a video instalace Nesni a ani na to nepomysli, 2008

Inta Ruka: Gita, 2004, ze série Lidé, které jsem náhodu potkala, s laskavým svolením autorky a Baukunst Galerie, Kolín nad Rýnem 

Kriss Salmanis a Daiga Kruze: záběr z videa Historie, 2001

Arnis Balcus: z projektu Epizody, 2005-2007

Alnis Stakle: ze série Půlka života, 2007
kacab

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>