Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv Představení
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

NEÚPLNÝ SEN

2007-10-27 00:06

teatro NoD

......................

Prachař, Fajt, Nebeský: Neúplný sen
Premiéra: 28. listopadu 2007, NoD./ROXY

Podle předloh portugalského literárního objevu 20. století Fernanda Pessoy: Faust + Kniha neklidu 1, 2

Režie: Jan Nebeský
Dramaturgie: Kateřina Šavlíková
Herec: David Prachař
Herečka: Lucie Trmíková
Hudba: Pavel Fajt
Produkce: Dominik Blachut, Jeník Bubal, Tereza Sochová

„A šílenství je inspirací!“

Inscenace volně navazuje na projekt Hamlet part II, realizovaný stejnými tvůrci v roce 1998 v Divadle Komedie. Jan Nebeský se s Davidem Prachařem podílel na představení Hamlet, kde se pokoušeli rozvíjet možnosti spojení improvizovaného textu s hudební rytmikou a pohybem. Nyní se tvůrci nechali inspirovat textem Fernanda Pessoy. Tento portugalský prozaik patří mezi nejvýznamnější literární objevy konce 20. st.
Pessoa nás uvádí do světa, ve kterém jsou stále připomínány jeho prostorové a časové souřadnice. S tíživým vědomím minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Do světa se stále přítomným neklidem a nejistotou, pramenící z nemožnosti změny. Vždy je však v textu přítomen pocit uvědomení si, který Pessoa charakterizoval v jedné ze svých básní a který je příznačný pro celou jeho tvorbu: „Celý vesmír je vězeňská cela a býti vězněm nemá co dělat s velikostí kobky."

Inscenační záměr:
V dnešní přecivilizované společnosti chtějí tvůrci skrze hudbu a rytmiku textu oslovit divákovu touhu po filozofickém klidu. Inscenační záměr Nebeského a Prachaře stojí na propojení hudby a rytmu slova. Proto byl ke spolupráci přizván rytmický „mág“, bubeník a skladatel Pavel Fajt. Dramatizace je podmíněna výrazným proškrtáním nedávno objeveného textu, neboť Pessoyho Causy (Faust) je velmi obsáhlá prozaická freska.
Pro přenesení tohoto jedinečného textu na jeviště si tvůrci vybrali syntézu hudby (rytmu), pohybu a výraznou modulaci hlasu. Díky těmto prostředkům můžou nechat znovu vyniknout existenciální přesah faustovského tématu. Tento osobitý přístup režiséra a herce k práci s předlohou by měl vyústit v syntézu hudby, slova a pohybu. V samotné inscenaci se bude pracovat s různým zkreslením hlasu a specifickým pohybem, díky čemuž vynikne nová dimenze hudby. Tím by tento existenciální text mohl vzbudit zájem u těch diváků, které oslovují především tyto syntetické možnosti dnešního divadla. Text→Improvizace→slovo/zvuk→pohyb. 

Vyznění celého projektu směřuje k oslavě českého jazyka. Přebásnění Josefa Hiršala je velice inspirativní. Věříme, že Pessoův Faust si zaslouží pozornost už proto, že jde o portugalského prozaika, který se během svého života nedočkal žádného uznání.

-------------------------------------

O tvůrcích:

Po studiích herectví na DAMU v Praze (1982) byl David Prachař angažován v libeňském Divadle S. K. Neumanna, kde spolupracoval mimo jiné s režisérem Janem Grossmanem (hrál Nicka v jeho inscenaci Albeeho hry Kdopak by se vlka bál a byl členem chóru v jeho nastudování Sofoklova Oidipa), zahrál si tu i několik významných rolí v dalších inscenacích (např. Porotce č. 2 ve Dvanácti rozhněvaných mužích, Golubkova v Bulgakovově Útěku aj.) a setkal se zde s režisérem Janem Nebeským (Osvald v jeho nastudování Ibsenových Přízraků), s kterým spolupracoval často i v dalších angažmá. Např. v sezoně 1988-89, kdy působil v Divadle E. F. Buriana, hrál v jeho inscenaci Strindbergových Věřitelů.
V období let 1989-1992 byl David Prachař členem Činoherního klubu a s režisérem Nebeským se tu setkal při práci na Vostrého adaptaci Oresta a Shepardově Pravém západu. Významné bylo jeho angažmá v Divadle Komedie (1994-2002). Vytvořil tu celou řadu postav: v režiích Michala Dočekala např. Solenyj v Čechovových Třech sestrách, Porcie v Shakespearově Kupci benátském, Edmund v Králi Learovi téhož autora, Šťastlivec v Ostrovského Lese, Faust v Marlowově Tragické historii o doktoru Faustovi (Cena Alfréda Radoka 2001) aj., v režiích J. Nebeského titulní Shakespearův Hamlet (Cena Alfréda Radoka 1994), Clov v Beckettově Konci hry, taneční představení s bubeníkem P. Fajtem Hamlet – part 2 aj. V roce 1999 zde režíroval své autorské představení Tiše ke světlu.
David Prachař je od roku 2002 členem činohry Národního divadla.

Pavel Fajt je český neortodoxní bubeník a avantgardní muzikant. Když se dnes kdekoliv ve světě řekne česká muzika, každému vytane na mysli i jméno Pavla Fajta. Bezesporu posunul vnímání i charakter hudby o kus vpřed.
Byl hostem prestižních světových festivalů a scén v Evropě i zámoří, např. Victoriaville Kanada, Mimi Marseille (F), Alternativa Praha (CZ), Knitting Factory New York (USA), Music Unlimited Wels (A), Ring Ring Beograd (YU), Banlieue Bleue (F), společně koncertoval s nejlepšími světovými hudeníky, např. s Fredem Frithem (GB) při premiéře filmu Step Across the Border, s Tomem Corou (USA), Josef Boys, s Markusem Therofalem (D), Jimem Menesesem (USA), Die Fogel Europas (CZ/A), Geertem Waegemanem (B), Annou Homler (USA), se Stepanidou Borisovou (Jakutsk), s Davidem Prachařem v hudebně divadelní úpravě Hamleta; spoluzaložil Dunaj a Pluto (cena české kritiky Žlutá ponorka za nejlepší album roku), atd., atd.
Nejvíce proslul spoluprací s Ivou Bittovou, se kterou vytvořil v roce 1984 duo, které oslovilo posluchače i kritiku jak v tehdejším Československu, tak i v celé Evropě a zámoří (desítky koncertů v Evropě i USA). Vrcholem byla deska Bittová & Fajt, v anketě časopisu Rock&Pop hodnoceno čtenáři i publicisty jako jedno z nejlepších LP desetiletí. Další nahrávky Ivy Bittové Fajt hudebně produkoval.

Jan Nebeský vystudoval režii na pražské DAMU, byl v angažmá v Klicperově divadle v Hradci Králové, Divadle S. K. Neumanna (Divadlo pod Palmovkou), Divadle E. F. Buriana (Archa), v pražském Činoherním klubu a v Divadle Komedie. Nejen v kontextu českého divadla je jedinečným režisérem s nezaměnitelným scénickým rukopisem. K jeho nejvýznamnějším pracím patří inscenace her H. Ibsena Přízraky, J. G. Borkmann a Stavitel Solness, Strindbergova Sonáta duchů, Calderónova Dcera vichřice, Shakespearův Hamlet, Euripidův Orestés a trilogie Konec hry - Terezka - Marta. V Divadle Na zábradlí uvedl v roce 2001 ve světové premiéře hru JE SUiS, detektivní báseň dle 2-3 románů Georga Bernanose autorů E. Tobiáše, M. Dohnala, J. Nebeského, později měla v DnZ v jeho režii premiéru hra rakouského autora E. Jandla Z cizoty. Jednou z jeho nejnovějších režií Na zábradlí je hra Lenky Lagronové Etty Hillesum z cyklu Československé jaro 2006. Pedagogicky působí DAMU, katedře činoherního divadla, spolupracuje s Vyšší odbornou školou hereckou. Natočil televizní inscenaci Písař Bartleby.

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>