Mikoláš Aleš (1852 – 1913) - „mistr české kresby“

2007-07-06 18:10

Mikoláš Aleš (1852 – 1913)

Po třiceti letech a poprvé od změny režimu se dostane široké veřejnosti příležitost konfrontovat se s dílem Mikoláše Alše prostřednictvím rozsáhlé retrospektivy. Postavení Mikoláše Alše v dějinách českého výtvarného umění i české společnosti bylo a zůstává zcela mimořádné. Vedle zcela nepopiratelných výtvarných kvalit k němu neméně přispěly i okolnosti přesahují úzce vymezený prostor výtvarného umění. Současná výstava obsáhne jak Alšovo kreslířské dílo stylově rozkročené mezi tradicí nazarenismu až předpovědím nového secesního názoru, tak neuzavřený pokus o kariéru historického malíře. Představí umělce mnoha poloh: geniálního konstruktéra vizuality národní historie a mýtů, ideového tvůrce cyklu Vlast pro foyer Národního divadla, amatérského archeologa slovanského dávnověku, ilustrátora Rukopisů, autora monumentálních návrhů pro sgrafitovou výzdobu fasád domů i příležitostného kreslíře pro humoristické listy. Paralelně bude výstava mapovat umělecké i politické reakce provázející recepci Alšova díla po celé 20. století.

Výstavu pořádá Správa Pražského hradu ve spolupráci s Národní galerií.

Mikoláš Aleš (1852-1913) - „mistr české kresby“
Místo: Jízdárna Pražského hradu

14.12.2007 - 20.04.2007

kurátor: Ondřej Chrobák, Národní galerie v Praze

Na tuto výstavu se nevztahují volné vstupy NG

Podtitul výstavy odkazuje k literární postavě, panu Zátureckému, z povídky Milana Kundery Nikdo se nebude smát. Jeho spisek Mikoláš Aleš – mistr české kresby sehrál nejen klíčovou roli při zničení kariéry a citového vztahu mladého historika umění, ale lze jej chápat jako metaforu, kam a jak se padesát let po smrti umělce posunula recepce jeho díla uvnitř české společnosti. Ambicí současné výstavy je vedle představení uměleckého díla Mikoláše Alše sledovat paralelně také alšovskou legendu, která přijetí jeho díla neodmyslitelně provází. Respekt a renomé Mikoláše Alše pramenilo stejnou, ne-li často větší mírou, nejen z uměleckých kvalit, ale také z mimouměleckých aspektů. K Alšovi se postupně přihlásili například mladí secesionisté ze spolku Mánes, umělci modernistické Skupiny výtvarných umělců, domovinské křídlo Umělecké besedy nebo členové tvůrčí skupiny Máj 57. Alšův výtvarný odkaz a morální příklad byl různými způsoby reaktualizován v době vzniku samostatného Československa, koncem 30. let v době sílící nacistické hrozby, za Protektorátu, v letech povalečné rekonstrukce, stejně jako národně konzervativním proudem socialistického realismu. Široká veřejnost má dodnes Alše spojeného především s epitety „malíř svého lidu“ či seifertovským „šel malíř chudě do světa“. Stejně známé jako Alšovy lunety s cyklem Vlast pro Národní divadlo, či historický obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem, jsou známé jeho konflikty s výborem pro dostavbu Národního divadla nebo s přítelem Františkem Ženíškem o autorství kompozic ve foyeru divadla.
Výstava, která v chronologickém sledu nabídne panoramatický přehled Alšovy tvorby zahrnující jeho malířské dílo, kartony, ilustrace nebo monumentální návrhy pro architekturu, však nechce primárně bořit žádné mýty a legendy. Spíše by ráda upozornila na mnohovrstevnatý kontext, v něž se odehrávalo a odehrává naše příjímání Alšova „života a díla“.

Základem výstavy je bohatý fond Národní galerie v Praze doplněný o zápůjčky ze sbírek Památníku národního písemnictví, Muzea hl. města Prahy, Západočeské galerie v Plzni, Galerie výtvarného umění v Ostravě a dalších institucí i soukromých sbírek.

Výstava se koná pod záštitou prezidenta ČR Václava Klause.

--------------------------------------------------------------------------------------

Ambicí výstavy je tvorbu Mikoláše Alše nejen představit, ale zároveň i sledovat paralelně alšovskou legendu, která přijetí jeho díla neodmyslitelně provází. Respekt a renomé malíře pramenily stejnou ne-li často více nejen z jeho uměleckých kvalit, ale také z mimouměleckých aspektů. K Alšovi se postupně přihlásili například mladí secesionisté ze spolku Mánes, umělci modernistické Skupiny výtvarných umělců, domovinské křídlo Umělecké besedy nebo členové tvůrčí skupiny Máj 57. Alšův výtvarný odkaz a morální příklad byly různými způsoby reaktualizovány v době vzniku samostatného Československa, koncem 30. let při sílící nacistické hrozbě, za protektorátu, v letech poválečné rekonstrukce, stejně jako národně konzervativním proudem socialistického realismu. Široká veřejnost si Alše dodnes spojuje především s epitety „malíř svého lidu“, či seifertovským „šel malíř chudě do světa“. Stejně jako Alšovy lunety s cyklem Vlast pro Národní divadlo, či historický obraz Setkání Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem, jsou známé i jeho konflikty s výborem pro dostavbu Národního divadla nebo s přítelem Františkem Ženíškem o autorství kompozic ve foyeru divadla.
Výstava, která v chronologickém sledu nabídne panoramatický přehled Alšovy tvorby zahrnující jeho malířské dílo, kartony, ilustrace nebo monumentální návrhy pro architekturu, však nechce primárně bořit žádné mýty a legendy. Spíše by ráda upozornila na mnohovrstevnatý kontext, v němž se odehrávalo a odehrává naše příjímání Alšova „života a díla“. Základem výstavy je bohatý fond Národní galerie v Praze, doplněný o zápůjčky ze sbírek Památníku národního písemnictví, Muzea hl. města Prahy, Západočeské galerie v Plzni, Galerie výtvarného umění v Ostravě a dalších institucí i soukromých sbírek.

Výstavu připravila Národní galerie v Praze (Sbírka grafiky a kresby) ve spolupráci se Správou Pražského hradu.

Výstava se koná pod záštitou prezidenta České republiky Václava Klause.

Výstava bude otevřena od 14. prosince 2007 do 20. dubna 2008 v Jízdárně Pražského hradu denně od 10 do 18 hodin.

• kresby, malířství, umění, obrazy, výtvarné umění, prohlídka