Subjektivní podmínky situace

Hned v první místnosti vás přivítá Optimální let skřivana nikam a někam (2002) švédského umělce Henrika Hakanssona. Konkrétně tedy jen jeho hlas, který se nese z dvou větších reproduktorů a prolétá místností. Trajektorie letu ptačího zpěvu strukturuje prostor místnosti ve vaší mysli a otevírá otázku reprodukovatelnosti jedinečného prožitku. Její naléhavost se projeví ještě víc poté, co zajdete za roh oddělující jednu ze dvou přidružených místností, kde objevíte pěkně vyrovnané desítky identických gramofonových nahrávek trylkujícího skřivana.

 

V další místnosti oddělené závěsem, který nepropustí ani pramen světla, se váš pohled stane pohledem kamery, která projíždí nočním parkem po pevně dané linii z okna jednoho bytu přímo na protější stranu do okna jiného bytu. Přízračná půlnoční krajina parku, čas, který jakoby se na okamžik zastavil a sugestivní obraz, kterého je dosaženo strnulým, a přesto jaksi měkkým pohybem kamery simulující váš vlastní pohled. Švéd Jonas Dahlberg tím dosáhl velmi zvláštní atmosféry. Napjaté a zároveň vábící. Budete odcházet s nervózním pocitem málem přistiženého voyeura a zároveň okouzleni.  

 

 

Další video, které následuje, je práce Johanny Billing nazvané nejasně Kde právě je (2001). Místem, kde právě je mladá žena v plavkách, kterou budete v průběhu celého videa sledovat očima vlastníma i očima ledabyle přihlížejících náhodných diváků, je skokanský můstek v přímořském letovisku navrženém Olem Lindem Schistadem a Eyvindem Mostuem v roce 1934 v Ingierstrandu. Do situace se dokážou vcítit a video tak velmi ocení všichni ti, kdo někdy stáli na kraji vysokého skokanského můstku ne úplně jednoznačně přesvědčeni, že jsou ve správnou chvíli na správném místě...

 

Dál tu najdete třeba instalaci Jána Mančušky nazvanou podobně otevřeně Když jsem šel..(2005), která přímo fyzicky naruší vaše subjektivní vnímání prostoru, a v prvním patře pak budete moci na Chodbě s větami (1999-2003) Marka Manderse rozevřít křídla své představivosti.

 

Vedle skupinové výstavy Konečné možnosti vystavuje v galerii Futura i jedna solitérka, Anca Berena. Ve svém výstavním projektu nazvaném Nejistá minulost/Nepředvídatelná budoucnost mapuje osudy jedné sochy, potažmo místa, potažmo celé společnosti, která prošla plynulými i násilnými transformacemi.

 

Autorka ve videu rozpohybuje obří sochu Lenina, která dřív stávala v hlavním městě Rumunska a nyní leží odhozena na dvoře paláce Mogosoaia 10 km od Bukurešti. Sochu, která byla původně vyobrazením Karla I. vytvořenou chorvatským sochařem Ivanem Mestrovicem. Video Rudý jezdec zachycuje i sochu, kterou vytvořila sama Berena, a v níž sloučila formální znaky obou předchozích objektů, aby vytvořila syntézu, která reflektuje dobové zvraty a jejich vliv na život společnosti.

 

Obě zmíněné výstavy jsou ve Futuře k vidění do 9. srpna a určitě byste si je neměli nechat ujít!

 

 

 

 

 

kaca