Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Malba jako rébus, srdce, legrace a nuda

2007-10-03 09:19

Galerie Futura se soustavně věnuje uměleckým pionýrům a zážitek z jejich výstav připomíná deja vu naruby – ještě nespatřené. Její poslední výstava se snaží ohmatávat horkou současnost dnešní malby. Jenže malba dávno není malba a výstava tak kromě „klasických obrazů“ zahrnuje videoart, komplikovaná sdělení autorů o nesdělnosti umění i skutečnosti a suchý galerijní humor – obraz sloužící jako otevírák na pivo. Uvnitř ukázky.
 

Hned v úvodu se ocitnete v obraze. Roland Geissel pokryl stěny první galerijní místnosti á la Mondrian, a vy se po něm můžete krásně proběhnout a nechat tak na umělcově díle vlastní stopy. V další místnosti se přesvědčíte, že se Geissel téhle činnosti věnuje už déle a všechny své malované místnosti si fotí. A to už není malba, to je reprodukce a vy jste asi taky reprodukce, těžko říct co autor myslel, každopádně je to fór, i když se nikdo nesměje. Stejný rébus si vzal na paškál i Dušan Záhoranský. Vyfotil čínskou restauračku, kde je kromě reprodukované hudby, reprodukované vlastně i veškeré vybavení, jídla, ceny, všechno stejné jako v čínské restauračce za rohem, a - klasickou čínskou malbu, která v té restauračce i na té fotce visela, namaloval a pověsil na vedlejší stěnu. Fotka je šišatá na široko, obrázek na vysoko, na jedné straně vysoce šišatá reprodukce starého čínského mistra, na druhé široce šišatá čínská restauračka, ze které byl obraz reprodukován a která je sama reprodukcí jiných čínských restaurací – a člověk mezi nimi stojí jaksi tázavě rozšišacen a ponenáhlu podlehá vědomí jakési všeobecné rozšišacenosti reprodukovaného světa, který ho obklopojuje na každém rohu a začne si připadat také jaksi zešišaceně a je to taky děsná bžunda. 

Podobně suchoprdné záhady tu více nebo méně doslovně řeší i někteří další autoři. Vedle nich ovšem najdete i skutečné skvosty – Federica Pietrella a jeho dokonale řemeslně zvládnutý obraz, který je zblízka jenom změtí hustě nakydané černé barvy, a z dálky vypadá jako černobílá fotka. Problém jednoznačnosti fotky proti nejednoznačnosti malby, asi leží na srdci mnohým malířům. Ale možná ho používají jen zástupně a jde jim o podstatu&princip zobrazení skutečnosti. Nathan Ritterpusch tu vystavuje část z cyklu: Dost stará na to , aby byla mou matkou. Maluje ženy ve stylu šedesátých let, které jsou sami řádně zmalované a pak je lehce rozmázne, jakoby mu obraz spadnul do vody, jenže možná, že rozmázlé byly ty ženy, které maloval, a tohle rozmáznutí rozmáznutých žen, to je to pravé zobrazení skutečnosti, kterou dávno smazal čas. A Bolf je upřímný a čistý apokalyptik (viz. dole). A propos – výstava se jmenuje Still - another exhibition of painting a k vidění je od středy do neděle do 25. listopadu. Další informace zde

Roland Geissel

Roland Geissel

Nathan Ritterpusch

Josef Bolf

turban

 
 
 

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>