Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv Filmy
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

FILMOVÝ VEČER: HODINY

2007-09-23 18:18

FILMOVÝ VEČER

Hodiny - režie: S.Daldry, hrají: M.Streep, J.Moore, N.Kidman a další, USA, 2002, anglicky/české titulky

vstupné: 50,- Kč

----------------------

Oscarové drama Hodiny: koncert pro tři hvězdné herečky a Eda Harrise

Je jaro válečného roku 1941. V klidném anglickém venkovském domě svádí svou životní bitvu vysoká útlá žena. Depresemi zmučená duše se chystá dojít vysvobození. Tak začíná americký film Hodiny, který s hvězdným obsazením ústřední trojice - Nicole Kidmanová, Julianne Mooreová a Meryl Streepová - natočil britský režisér Stephen Daldry. 

31. 7. 2003 05:24
Virginie Woolfová vkládá do kapes kabátu kameny a vstupuje do řeky. Prohra nebo vítězství?

O deset let později v Los Angeles. Mladá žena Laura Brownová čte během přípravy oslav manželových narozenin knihu Virginie Woolfové Paní Dallowayová. Představitelka literárního modernismu a ženského hnutí v ní popsala jeden den v životě ženy, která se chystá uspořádat večírek, a Laura nachází v pocitech Clarissy Dallowayové samu sebe, svou touhu vymanit se ze života, kterému nic nechybí. Nebo mu chybí všechno? Jaké jsou ve skutečnosti potřeby a sny ženy, která s úsměvem na rtech plní roli spokojené manželky a matky?

O další půlstoletí později v New Yorku. Také Clarissa Vaughanová připravuje večírek. Má být pro jejího přítele Richarda, básníka, jemuž AIDS odpočítává poslední hodiny života.

Tři ženy, jeden úděl
Tři ženy, tři epochy, jeden román a jeden film. Jeden je ženský úděl. Liší se snad jen společenskými poměry, vyjádřenými například (ne)akceptováním sexuální odlišnosti v té či oné době. Najít svobodu nemusí nutně znamenat ani vzdor vůči konvencím ani jejich bezvýhradné přijetí.

Virginie Woolfová napsala Paní Dallowayovou, spisovatel Michael Cunningham, inspirován románem i životem Woolfové, napsal knihu Hodiny a David Hare podle ní scénář Daldryho filmu. Vzniklo filmové dílo, které brilantním způsobem shrnuje a jakoby završuje práci literárních předchůdců.

Všechny tři příběhy, odehrávající se v různých obdobích, ale pokaždé v jednom dni, jsou natolik umně provázány, že divák (s obdivným úžasem) sleduje kompaktní celek, kde neruší ani obvyklé režijní pomůcky, jakými v podobných případech bývají třeba vnitřní hlasy.

Atmosféra, kostýmy a rekvizity jsou sladěny tak, aby - ač charakterizují různá časová období - působily jednotně. A jakkoliv jsou Hodiny obrazem vnitřního života postav bez velkých akcí, působí dojmem napínavého děje, který má jasný tah a splňuje všechny nároky na velké drama.

Kvalitní herecké výkony
Všechno by to ale bylo marné bez hereckých výkonů. Daldry si vybral pro svůj film špičku a dostal ji. Nicole Kidmanová (získala za roli Woolfové Oscara), využila naplno další příležitost dokázat, že se z "krásné paní Cruisové" stala skvělou herečkou. Umí se naprosto zbavit Nicole Kidmanové a přesvědčit, že opravdu je Virginií Woolfovou. Nepoučený divák ji možná chvíli ani nepozná, což zdaleka není jen zásluha hojně komentovaného umělého nosu, jenž její podobu pouze dotváří. Julianne Moorová je proměnlivá přesně tak, jak to její postava Laury Brownové vyžaduje, a Meryl Streepová je jednoduše řečeno skvělá jako vždycky. Čtvrtý vynikající výkon podal Ed Harris, jehož Richard je postava, již uvěříte všechno a strašně nebudete chtít, aby se stalo, co se musí stát.

Hodiny, USA 2002, Režie: Stephen Daldry, scénář: David Hare podle knihy Michaela Cunninghama, kamera: Seamus McGarvey, hrají: Nicole Kidmanová, Julianne Mooreová, Meryl Streepová, Ed Harris, Toni Colletteová a další.

--------------

Hudba doprovázející Hodiny ctí náladu
Oscarový film Hodiny má nejen originální námět, ale také ho doprovází neméně zajímavá hudba. Jejím autorem je americký minimalista Philip Glass. Volbu skladatele vysvětlují slova autora předlohy Michaela Cunninghma: "Miluji Glassovu hudbu stejně jako miluji Woolfové Paní Dallowayovou. Glass má podobně jako Woolfová větší zájem o to, co trvá, než o začátky, vrcholy a konce, stejně jako ona zdůrazňuje, že krása spočívá víc v samotné přítomnosti, než ve vztahu přítomnosti k minulosti či budoucnosti."
Glass sice není specialistou na filmovou hudbu, zkušenosti s ní však má, složil ji i ke Scroseseho snímku Kundun, takže ctí obraz. Pracuje s typickými minimalistickými repetitivními pomalu se proměňujícími figurami piana, které se objevují jak v titulní skladbě, tak v Morning Pasages, ale nestaví jen na nich. V obou skladbách se mu daří měnit náladu od uvolněné až po vypjatě dramatickou, které podtrhává orchestr.
Glass ctí atmosféru příběhu snímku, takže si odpustil typické rychlé pasáže. Podařilo se mu proto navodit nostalgickou a místy tísnivou náladou, jakou oplývají Dead Things, The Kiss nebo An Unwelcome Friend. Jak takovým mistrem, že mu k tomu kolikrát stačí jen střídmá melodie piana nad citlivým doprovodem orchestru. The Hours potvrzují Glassovu kvalitu, lépe však vyznívají s obrazem, protože snaha ctít specifickou atmosféru filmu vedla k jisté jednorozměrnosti, album se nese téměř po celou dobu v jednom duchu, na to, aby obstálo samostatně vedle nejlepších Glassových alb mu chybí výraznější kontrast.
- Philip Glass: The Hours, Nonesuch/Warner Music, 57:33

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>