Václav Havel a jeho milost Václavu V. (13)

Filmová premiéra: Bývalý prezident Václav Havel během svého úřadování udělil 1948 milostí. Ne vždy jeho rozhodnutí odpustit někomu část či celý trest veřejnost pochopila. Lidé spíše většinou jeho rozhodnutí kritizovali. Mezi osoby, které jsou Havlovi za jeho soucit zavázány, patří i retardovaný Václav, jehož příběh inspiroval režiséra Účastníků zájezdu a Romingu Jiřího Vejdělka k natočení již druhého snímku v tomto roce.

I když se na první pohled může zdát, že jde o variaci na film Vesničko má středisková, příběh už tak idylický rozhodně není. Václav Vingl (Ivan Trojan) je lehce retardovaný „škodič“, který nevynechá příležitost, aby vyvedl jakoukoli lumpárnu. Nikomu se tady nelze divit, že na malé vesničce nepatří mezi dvakrát oblíbené obyvatele. Jediní, koho ještě poslechne a kdo ho usměrňuje, jsou jeho nemocná matka (Emília Vašáryová), starosta a předseda družstva (Jiří Lábus) a představa jeho zesnulého otce, se kterým v duchu komunikuje. Svého otce, který zemřel ve vězení poté, co ho starosta udal při pokusu o emigraci, si Vašek příliš idealizuje a jeho přízrak tak plní jakousi podobu Vaškova lepšího já, které mu radí, jak se správně zachovat.

Celých čtyřicet let vyrůstal Václav s matkou na vesnici a lidé si s jeho chováním museli poradit a smířit se s tím. Problém nastává, když jeho matka odjíždí na nějakou dobu do nemocnice a Vašek zůstává sám, bez někoho, kdo by za něj „žehlil“ průšvihy. Během krátké chvíle stačí nápisy poškodit majetek téměř všech obyvatel a navíc skončit ve vězení za pokus o vraždu. Obětí se měl stát jeho vlastní bratr František (Jan Budař) poté, co Vaška ze žárlivosti surově zmlátil. Ve chvíli, kdy je Vašek odsouzen do vězení, kde pro své mentální postižení slouží jako boxovací pytel, rozjede jeho matka společně s knihovnicí Lídou (Soňa Norisová), kvůli níž celá žárlivost vznikla, akci na jeho záchranu.

Jemný a místy opravdu dojemný příběh nepůsobí vůbec uměle a nevěrohodně, i když se autoři příběhem prezidentské milosti pouze inspirovali a není jasné, kde končí realita a kde začíná fantazie scenáristů. Vejdělek zašel dokonce až tak daleko, že se v záběrech snažil odstranit všechna možná časová určení, aby vyzněla časová neutrálnost. Film Václav totiž není o konkrétní prezidentské milosti, staví na lidské povaze, která dokáže být někdy krutá a odsuzovat lidi bez hlubší příčiny, ale která dokáže i odpouštět a chápat. Vašek tu není prezentovaný jako mírumilovný a už vůbec ne jako „tichý blázen“, ale takový, jaký ve skutečnosti pravděpodobně doopravdy je – nesnesitelný, ale s dobrou duší.

Přesně takový je Václav v Trojanově podání, díky němuž by se mohl ucházet i o Českého lva. Jeho ztvárnění retardovaného muže je opravdu obdivuhodné a na jeho umění stojí a padá celý snímek. Kdyby do role Václava nebyl obsazený právě Trojan se svou schopností se do postavy vcítit na sto procent (do role se natolik vžil, že při natáčení dokonce zkolaboval), snímek bychom mohli považovat spíše za kvalitní televizní film. Díky Trojanovi a dalším výborným hercům okolo něj, ale Václav povýšil na zajímavý syrový příběh, kterému prostředí kinosálů více než svědčí.
Místa a časy projekce naleznete zde