Expozice sochařství a malířství - Schwarzenberský palác - stálá expozice

2009-02-17 18:13

Schwarzenberský palác

V nové stálé expozici je ve třech podlažích rekonstruovaného objektu paláce prezentováno na 160 sochařských exponátů a 280 ukázek pozdně renesančního a barokního malířství vytvořených od konce 16. století do konce století 18. na teritoriu zemí Koruny české.

Vnitřní členění objektu Schwarzenberského paláce a dislokace jednotlivých místností, určených pro potřeby stálé expozice „Baroko v Čechách“, vedly již v roce 2002 k rozhodnutí prezentovat odděleně kolekce sochařskou a malířskou. Monumentální kamenné sochy „vítají“ návštěvníky hned při vstupu do budovy. Jsou zde umístěny i proslulé kamenné skulptury Matyáše Bernarda Brauna z atiky pražského Clam-Gallasova paláce (1714-1716) a oba andělé z poustevny u Lysé nad Labem, doplněné o sochy mouřenínů z brány zámku v Kounicích od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Ve třech navazujících sálech následuje expozice koncipovaná podle tradiční chronologie a slohových období raného, vrcholného a pozdního baroka. V sousedním prostoru jsou v takovémto rozsahu prvně představeny nejkvalitnější dochované příklady každodenní dílenské praxe uměleckých ateliérů zejména 18. století – sochařské i malířské skici, modely, autorské i dílenské repliky a kopie.

Kmenová instalace ve 2. a 1. patře paláce staví důsledně na nejkvalitnějších malířských dílech, známých většinou z předchozí expozice v klášteře sv.Jiří. Kolekce je koncipována opět podle ustálené chronologie v posloupnosti slohových cyklů v rozpětí od pozdní renesance, představené tvorbou umělců činných na pražském dvoře císaře Rudolfa II., až po doznívání barokní kultury na sklonku 18. století. Nová expozice se opírá o všechna velká jména domácího výtvarného umění 17. a 18. století s důrazem na klíčové osobnosti. Vyváženými soubory tak je představena malířská tvorba Hanse von Aachen, Bartholomaea Sprangera, Roelanta Saveryho, Michaela Willmanna, Jana Kryštofa Lišky, Václava Vavřince Reinera, Antona Kerna, Jana Petra Molitora a Norberta Grunda. Svět pozdně renesančních sbírek – kabinetů umění a kuriozit – připomene náznaková rekonstrukce takovéto kolekce s charakteristickými příklady drobné malby a plastiky a s ukázkami dobového uměleckého řemesla. Nejvýznamnějším osobnostem barokního malířství v Čechách – Karlu Škrétovi a Petru Brandlovi – byly úmyslně vyčleněny reprezentativní prostory, které dají vyniknout kvalitám obou obrazových souborů, právem považovaných za chloubu celého galerijního fondu starého umění. V jedné z místností prvního patra jsou v záměrné konfrontaci rovněž prvně instalovány portréty Petra Brandla společně s podobiznami Jana Kupeckého. Oba malíři reagovali na obdobné (francouzské a holandské) inspirační zdroje evropské portrétní tvorby. Specifickou formou „panelové“ instalace obrazů podle zásad kontrastu a symetrie protějškových dvojic („compagnonů“) – krajin, zátiší i figurálních kompozic – má být připomenut charakter dobových šlechtických obrazáren, dosahujících největší obliby a rozšíření v době kolem roku 1700. Právě v interiérech městských i venkovských sídel příslušníků domácí aristokracie se nalézaly rovněž další vzácné artefakty včetně kabinetních sochařských kusů, zhotovovaných většinou z exkluzivních materiálů – bronzu, slonoviny, želvoviny, mramoru a alabastru. Obrazové kolekce malířů 18. století doprovází pečlivě zvolené ukázky drobné řezby definitivního charakteru, vzešlé z pražských ateliérů Františka Ignáce Weisse, Karla Josefa Hiernla, Jana Antonína Quitainera a Ignáce Františka Platzera, instalované v moderních vitrínách s dokonalým osvětlením.

• sochařství