Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

EAST OF EDEN TENTOKRÁT NA ZÁPADĚ

2008-08-22 06:35

Nekonformní, trochu bláznivé až bizarní jsou, stejně jako prostor galerie Karlin Studios v bývalé tovární hale, práce vystavujících mladých slovenským umělců, které spojuje to, že žijí a tvoří v Košicích, tedy podle nich tak trochu na východ od ráje. O tom, že tvorba na periferii ráje rozhodně nemusí trpět komplexem méněcennosti, vypovídá výstava East of Eden trvající do 5.9.
Pod rájem si lze představit ledacos. Co je rájem pro mladé umělce z okruhu Fakulty umění Technické Univerzity v Košicích a zda se jim ho daří najít, alespoň prostřednictvím vlastní tvorby, poodhaluje výstava East of Eden /současné umění Košic/, která měla premiéru v loňském létě v bratislavské galerii SPACE a první reprízu o 3 měsíce později v novém Kultur Parku v domovských Košicích.
Téměř na rok přesně se přijela představit do Prahy, kde se usídlila v prostředí jako stvořeném pro takový počin. V místě, které na první pohled připomíná všechno možné jen ne ráj, ale paradoxy a souvislosti ho pro takové akce přímo předurčují. Zchátralá tovární hala na bývalé periferii, v bývalé dělnické části Prahy, kde umění nemělo zrovna otevřené dveře, a přece se tu nemožné stalo možným a z místa určeného k pomalému zániku vzniklo středisko umění, prostor pro zhmotnění fantazií a snů. Což dokazuje, že ráj si můžeme vytvořit prakticky kdekoliv, pokud jen trochu chceme.
Umělci sami sebe prezentují jako zástupce regionálního umění, jako ty, kteří žijí na periferii centra uměleckého dění, slovenského i světového. Po návštěvě výstavy však dojdete k závěru, že jakékoliv, byť ironické, sypání si popela na hlavu, by bylo naprosto zbytečné, protože jejich práce jsou plné neotřelých nápadů, které se nezastavují před žádnou hranicí ani uměleckou, lidskou, natož geografickou. Přesně tak, jak to umí jen mladí, financemi ani slovutností nezatížení umělci a díky tomu je jejich vidění věcí zcela srovnatelné "se zbytkem světa". Jen do něho vede trochu delší cesta, ale co na tom, vždyť na ni mají ještě dost času před sebou.
13 výtvarníků, to je 13 svébytných představ i technik, kterými je realizují, a přestože pochází všichni z jednoho uměleckého podhoubí, stačili už i přes své mládí vyrůst v nezaměnitelné osobnosti. Na výstavě se představují buď aktuálními díly, ranou tvorbou, nebo předvádí to nejlepší, co dali do svých diplomových projektů.
Kromě tradičních maleb s netradičními náměty, tu najdete nejrůznější objekty, modely,  prostorové instalace, videoprojekce atd.
Co vás tady může zaujmout?
Například „vyšívaný“ obraz Vlasty Žákové, jehož techniku odhalíte až při pohledu zblízka.

Vlasta Žáková
U pláten ještě zůstaňte a podívejte se na obrazy Borise Sirky, jejichž obsah pochopíte nejspíš až po chvíli, co si na klubka barevných čar, zpodobňujících svaly a šlachy, trochu zvyknete. Možná vám jeden z nich připomene současné obrazy našeho Jiřího Anderleho.

Skoro anatomické obrazy Borise Sirky
Co si představit pod trojicí, v tomto případě obřích kaněk Jaroslava Kyši, které mohou mít "původ" v kalamáři stejně dobře jako mohou být ropnými skvrnami nebo třeba skvrnami na duši společnosti - to už záleží na vás.

Jaroslav Kyša
Dokonale propracovanými modely, doplněnými schématy, se představuje Radovan Čerevka. Model "Pozemné pašovanie v Gaze" vás dozajista zaujme.

Radovan Čerevka
Asi nejoriginálnější je instalace Tomáše Makary, který v rohu haly vytvořil iluzi klasického obýváku se sedačkou a televizí, ve které z videozáznamu mluví rodinní příslušníci o původu obrazu visícího na stěně.

Tomáš Makara, painter, 2007, video 10 : 52
Souběžně s touto výstavou probíhá v přední části prostor Karlin Studios výstava obrazů "Ve dvě v noci" laureátky mezinárodní ceny Essl Award Pavly Gajdošíkové, která dokazuje, jak se kvalitní mladé umění spolu dobře shodne, i když je od ráje dělí různě vzdálenosti. Velká plátna se zcela banálními náměty z domácnosti, jako je dřez s odkapávačem nebo vnitřní prostor ledničky, viděné jedné noci. Realistické provedení a zároveň snově působící barvy a světlo, jim dodaly punc rovnoprávného uměleckého díla. 
Pokud nepatříte k zarytým konzervativcům, kteří za jediné umění považují realistické krajinky a zátiší či sochu matky s dítětem, bude pro vás karlínská výstava to pravé ořechové.

Snad jen malá výtka závěrem: u popisků děl není vždy nejlépe srozumitelné, ke kterému patří, a ještě horší je naprostá absence popisu výtvarných technik u jednotlivých děl.
Další informace najdete tady

Boris Sirka

Stanislav Matúšek: Automat pre starostlivú gazdinku

Lucia Dovičáková: No Future 

Mladé umění se nezastaví před žádným námětem 

Umění kam se podíváš. Tohle vcelku trpělivě čeká za dveřmi ateliéru 
a Pavla Gajdošíková: Ve dvě v noci :



Text i foto Zuzana Ottová

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>