Úložný prostor na krásné dívky

Dominik Lang o své práci píše: „Nevytvářím pozoruhodné, individuální projekty, které by byly výlučné svou originalitou, je pro mě důležitý soudržný přístup a pracovní metoda. Zajímají mě řešení.“

Jako konceptuální umělec, má Lang o původu a záměru své práce nepochybně mnohem jasnější představu než, dejme tomu, ten, kdo tvoří intuitivně. I tak by se mu ale dalo v jedné věci oponovat. I sebenenápadnější instalace, kterými promyšleně narušuje koncepty uplatňované ve veřejném prostoru, je rozhodně pozoruhodná. Nejinak je tomu i s Úložným prostorem v Karlin studios.

Langovy instalace jsou v první řadě hrou. A přestože autorovou intencí je narušovat stereotypní představy a komplikovat ustálená čtení, musíte sami často vyvinout nemalé úsilí k tomu, abyste “výstavní“ objekt identifikovali. Nenechte se proto v žádném případě odradit, tak jako dva mladí cizinci během mé návštěvy, zdánlivou prázdnotou karlínské výstavní haly.

Jediné, co zde totiž na první pohled uvidíte, jsou tři odkryté díry do podlahy s přistavenými kovovými žebříky vedoucími kamsi do podzemí. V instrukcích před vstupem do výstavního prostoru se doporučuje zapůjčit si u paní v budce audio-průvodce. Jeho funkci ale bohužel nemůžu posoudit, protože se mi nepodařilo ani jeden přístroj zprovoznit – nebo, že by to byl záměr? Počítat musíte s čímkoli.

Bez audio –průvodce, vydána napospas prázdnotě, jsem vstoupila do výstavního prostoru. Než jsem ovšem stihla podniknout jakékoli kroky, které by mi odhalily funkci těch tří (později jsem zjistila, že jsou čtyři) žebříků, náhle po jednom z nich začala sestupovat krásná dívka s bílým květem ve vlasech.

Aniž by se ohlédla po cvakající spoušti zpoza sloupu za jejími zády, slezla dolů po žebříku a zastavila se. Nejdřív jsem si myslela, že má dole možná nějaký ateliér, nebo je tam tajný vchod do dalších prostor galerie, ale když za chvíli vystoupala po žebříku nahoru a vydala se k dalšímu otvoru v podlaze, došlo mi, že se uskladňuje.

Fascinovaně jsem sledovala její cestu za metamorfózou v úložný materiál. Potom, co překročila všechny hranice galerijního prostoru, které tak rafinovaně zpřístupnil a přímo pro fyzickou zkušenost otevřel Dominik Lang, po stejné dynamické lince odkráčela pryč. Původně prázdný, nesrozumitelný prostor se najednou proměnil v pozoruhodnou hru s významem a banální hranice se zkomplikovala. Lang opět nezklamal a vy máte už jen deset dní na to, si jeho další intervenci do vašich předpokladů ozkoušet na vlastní kůži.