Camille Saint-Saëns: Nuit Persane & Hélène – Galakoncert

2008-01-22 01:02

Inscenátoři
Dirigent: G. Tourniaire
Ke 120. výročí budovy Státní opery Praha

Neobyčejně plodný a všestranně vzdělaný francouzský skladatel, klavírista, varhaník, literát a organizátor Camille Saint-Saëns se soustředil ve své tvorbě především na instrumentální žánr, v němž se podle svých slov cítil nejsvobodnějším. Přes svou jednoznačnou náklonnost k instrumentální hudbě zanechal poměrně početný hudebně-dramatický odkaz, z něhož se do dnešní doby udržela na repertoáru pouze první z jeho 14 oper, Samson et Dalila. Své poslední tři opery zadal k prvnímu provedení opernímu domu v Monte Carlu; byly to Hélène (18. 2. 1904), L’Ancêtre (24. 2. 1906) a Déjanire (14. 3. 1911).

Jednoaktová Hélène, kterou Saint-Saëns nazval „poème lyrique“ a k níž si sám napsal libreto, zpracovávala příběh Trojské Heleny. Saint-Saëns patřil k mnoha kritikům Offenbachovy operety La belle Hélène, kterým se nelíbilo triviální zpracování antického světa. Saint-Saëns chtěl lásku Heleny a Parida vyjádřit se vší vážností a s oslavou milostné vášně. Opera má čtyři sólisty: dva soprány (Hélène a Vénus), alt (Pallas Athena) a tenor (Paris). Bohyně Venuše se snaží přesvědčit Helenu, aby opustila Menelaa kvůli Paridovi, bohyně Pallas Athena ji varuje, že pokud opustí Spartu a uprchne do Tróje, dojde k hrozné katastrofě. Helena, jak víme, se rozhodla ve prospěch bohyně lásky Venuše...

Titulní roli psal Saint-Saëns pro legendární autralskou sopranistku Nellie Melbu (1861–1931), která v té době patřila k hvězdám opery v Monte Carlu. Roli Hélène zpívala při světové premiéře 18. 2. 1904 (druhým titulem večera byla Massenetova aktovka La Navarraise (Dívka z Navarry), dirigoval Saint-Saëns. Pod jeho taktovkou dílo zaznělo ještě téhož roku v květnu v londýnské Covent Garden, v listopadu v Miláně a 18. 1. 1905 v pařížské Opéra-Comique. Poté opera zmizela nenávratně v propadlišti operních dějin.

Teprve nedávno objevila výkonná ředitelka Melba Foundation, paní Maria Vandamme, v archivu opery v Monte Carlu, kde pátrala po dokumentech o Dame Nellie Melbě, partituru opery Hélène. V říjnu 2007 byla opera nahrána pro melbournský label Melba Recordings pod taktovkou francouzského dirigenta Guillaume Tourniairea.

Podobný osud jako operu Hélène potkal i druhou skladbu tohoto koncertu, cyklus Nuit Persane. Saint-Saëns napsal vice než 120 písní, většinou cyklické podoby, jako byl i v letech 1870–1871 komponovaný cyklus Mélodies Persanes, op. 26 na text Armanda Renauda (1836–1895). Exotické melodie měly úspěch a skladatel je v roce 1891 upravil pro dva sólisty, recitátora, sbor a orchestr; přidal nové písně, změnil původní pořadí a cyklus nazval Nuit Persane. Zatímco původní verze Mélodies Persanes se dočkala i CD nahrávky v provedení francouzského barytonisty Françoise le Rouxe a klavíristy Grahama Johnsona (Hyperion 2005), vokálně-instrumentální verze Nuit Persane upadla – tak jako Hélène – do zapomenutí.

Státní opeře Praha poskytla tato skutečnost přiležitost manifestovat právě v roce 120. výročí existence budovy sepětí s hledačskými a progresivními idejemi někdejšího Nového německého divadla. Zásluhou současného šéfdirigenta Guillauma Tourniairea se uskuteční novodobá premiéra Saint-Saënsovy opery právě ve Státní opeře Praha, neboť zájem o premiéru Hélène byl pochopitelně značný, nejen v Austrálii, ale zejména ve Francii.

Záštitu nad koncerty převzal J. E. Charles Fries, velvyslanec Francouzské republiky v České republice.

Program
Nuit Persane
Cyklus písní na text Armanda Renauda pro mezzosoprán, tenor, recitátora, sbor a orchestr
Hélène
Opera o 1 dějství pro sóla, sbor a orchestr
Koncertní provedení
Novodobé premiéry
Solisté, sbor a orchestr Státní opery Praha

• instrumentální hudba, vokální soubor