Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!
Znovunalezený Šťastný (1)
2008-10-21 07:40
Časopis Pestrý týden už mnohým moc neříká, ale v době, kdy vycházel (1926 – 1945), platil za něco, co by se dnes dalo nazvat jako „český Life“. Je pochopitelné, že kdo s tímto obrazovým týdeníkem spolupracoval, měl své místo na umělecké scéně prakticky jisté. Fotograf
Bohumil Šťastný, jehož tvorbě budou až do
4. ledna příštího roku vyčleněny prostory
Galerie Josefa Sudka, byl jedním z nich. Výstavu jeho prací s prostým titulem
Fotografie pořádá Uměleckoprůmyslové museum v Praze.
Podle slov jejího kurátora Jana Mlčocha si exhibice v Sudkově galerii kladou za cíl představit méně slavná či zapomenutá jména české fotografie. Podobně je tomu i v případě Bohumila Šťastného (1905 – 1991), jehož jméno se v publikacích o fotografii rozhodně nevyskytuje tak často jako Josef Sudek či Karel Hájek. Nicméně Šťastný nebyl neznámý až natolik, aby se jeho dílo nedostalo na stránky prvního významnějšího sborníku propagačních fotografií s názvem Fotografie v reklamě a Neubertův hlubotisk (1933) a nebo dokonce do nedávno vydané, anglicky psané knihy Czech Vision (2007), která se věnuje československé avantgardní fotografii.
Nejplodnější éru (tedy alespoň co se jeho slavnějších snímků týče) si Šťastný prožil na konci 20. a během 30., resp. 40. let, což patrně souvisí s jeho působením v Pestrém týdnu, do něhož vstoupil jako hlavní redakční fotograf už s prvním vydáním. Většina jeho fotografií ovšem vycházela pod strohou značkou „Foto Pestrý týden“ (zde je asi dobré podotknout, že v době, kdy se kvalitní česká fotografie teprve rodila, bylo fotografovo řemeslo naprosto nesrovnatelné s jeho dnešní podobou. Zpracovat třeba až šest reportáží za jediný den nebylo tehdy výjimkou, a to samozřejmě nešlo jen o to, párkrát umně zmáčknout spoušť... K pracovní rutině fotografově totiž neodmyslitelně patřily i hodiny strávené v odéru temné komory).
Během války dělal za podpory vydavatele Pestrého týdne Vladimíra Neuberta mikrofilmy pro zahraniční odboj a aktivně se zapojil i do Pražského povstání. Poté, co byl Pestrý týden zastaven, spolupracoval Šťastný s neméně významným časopisem Fotografie. Mimoto také učil na své „mateřské“ pražské grafické škole, odkud odešel až ve svých šedesáti letech.
Autoportrét, kolem r. 1930
Ale zpátky k výstavě a do roku 2008. Při pohledu na několikero zde prezentovaných Šťastného prací to možná člověka nutí více než jejich technickou či obrazovou kvalitu sledovat jejich obsah. Tak jako staré filmy, i jeho snímky z 20. nebo či 30. let v nás zkrátka nutně vyvolají úsměv, ať chceme nebo nechceme, neboť věrně a naprosto logicky ilustrují, jaké asi byly vládnoucí umělecké požadavky doby.
Když ovšem odhlédneme od časové distance a staneme se stejným „čtenářem“ jeho fotografií, jakými byli třeba naši dědečkové, pak už můžeme více přemýšlet o jejich umělecké hodnotě. Profesní doménou Bohumila Šťastného byly především fotoeseje, reportáže a fotografické dokumenty (jichž na výstavě patrně pro nedostatek místa zas tolik k vidění není), které publikoval právě v Pestrém týdnu. Žádný entuziastický fotograf by ovšem asi nebyl schopen potlačit své „já“ a pracovat jen na zakázku. Šťastného pokoutní tendence směřovaly k experimentu.
V době, kdy v Čechách převládal avantgardní poetismus, začal mladý fotograf – tímto směrem patrně nemálo ovlivněn – utíkat k fotomontážím, optickým hrám a hravému vrstvení obrazů. Už jako student využil možnosti fotografovat na operačním sále: právě zde totiž vznikla jeho později proslulá série snímků založená na zrcadlení obrazů, které se promítaly na pochromovaných chirurgických pomůckách. Rád také využíval tzv. Sabattierova efektu či metody „hard key“, které v konečném důsledku vytvářejí při výrobě sice ne plně kontrolovatelný, zato velmi působivý účinek. Také tato jeho „experimentální“ část tvorby má na výstavě v Sudkově galerii svého zástupce. Najdete tu ovšem i jeho portréty (Milena Jesenská, Lída Baarová a další) a autoportréty, reklamní fotografie, dobové dokumenty, knihy aj.
Šťastný se nevyhýbal ani žánru zátiší a dokumentaci architektury, zejména té pražské. Mimoto patřil mezi první autory, kteří se naučili používat ve fotografii barvu (v roce 1929 touto technikou fotil dokonce i korunovační klenoty), což dobře uplatnil i ve svých reklamních fotografiích a fotografií určených pro výrobu pohlednic či kalendářů.
Pokud se tedy budete chtít přenést do počátků české fotografie, ať už se pobavit, poučit nebo zavzpomínat, určitě do Galerie Josefa Sudka zavítejte. Někdejší Sudkův byt čítající dvaačtyřicet metrů čtverečních, pro vás bude otevřen vždy od středy do neděle mezi 11. a 17. hodinou. Vstupné činí symbolických 10 korun.
Více o výstavě najdete zde
Milena Jesenská, redaktorka Pestrého týdne, 1926–1928
Portrét herečky Lídy Baarové, konec 30. let, barevná fotografie
.jpg)
Reklama zubní pasty Thymolin, 1937, barevná fotografie
Spínadla (reklamní fotografie), 1937
Snímek pro reportáž Evžena Markalouse Obrácený svět v Pestrém týdnu, 1928
Akt (Sabatierův efekt), 1947
.jpg)
Lucie Černá
Sdílet tuto: