Skrýt výsledky vyhledávání
Archiv
Děkujeme. Váš hlas byl přijat!

Zamilovat se do Futury?

2008-08-11 08:56

O to se pokouší hned několik umělců. Není to však láska na první pohled, jak by se podle názvu jejich společné výstavy mohlo zdát. Když k tomu ale přidáte Evu Koťátkovou a Jiřího Kovandu v 1.patře a Marka Thera v suterénu, už vám to možná ani nepřijde. Nenápadná galerie Futura se opět pokouší artikulovat výzvy současného umění. Až do 31.srpna.
Ale zpět k té lásce. Výstava Love at first sight instalovaná v galerijním labyrintu je trochu problematický projekt. Jde o to, že kurátorka Emanuela Nobile Mino přivezla z římské Fondazione Volume! výstavní objekty, které jsou v pravém slova smyslu nepřenosné. Ve Futuře totiž představují site-specific vytvořená pro úplně jiný prostor. Abychom jim ale nekřivdili, týká se to „pouze“ čtyř umělců ze sedmi.
Site-specific: Výstavní prostor se stává součástí jednotlivých děl. Každý z umělců akcentuje jiné jeho aspekty. Jejich zapracováním vyvolává v divákovi nové souvislosti bezprostředního okolí, které by si sám jinak těžko uvědomil. Autor diváka orientuje nečekaným směrem, překvapuje a vede jej tak, aby se sám stal aktivním průzkumníkem svého okolí.
To bezezbytku platí o bílém zábradlí Dominika Langa, které se vine celým výstavním prostorem. Na začátku, kde lemuje bílé stěny prázdné místnosti si jej možná ani nevšimnete, jak budete ale postupovat dál, bude na sebe strhávat čím dál větší pozornost, aby vás nakonec zavedlo i do těch zákoutí, které byste jinak patrně minuli bez zájmu. A až půjdete nahoru po schodech, možná vás přepadne k jinak samozřejmému objektu silná nedůvěra a vy se ho nechytnete ani kdybyste zakopli. Tak s našimi stereotypními představami dovede zamávat umělcova rafinovaná intervence.

Dominik Lang, Zábradlí, 2008
Jinou ukázkou intimního ohmatání prostoru je „instalace“ Amande In DÉJA VU. I tady si možná z počátku ničeho nevšimnete. Ne, neprošla před vámi zparfémovaná návštěvnice galerie, to zdi jsou tu nasáklé směsí vůní, v níž vám možná budou některé stopy povědomé. Vy se tak třeba rozvzpomenete na vůni své dávné přítelkyně a úzký prostor mezi cihlovými zdmi se hluboko prováže s vašimi nejintimnějšími vzpomínkami. Já už k tomuhle úseku galerie začínám lnout opravdu citově, někde tady jsme totiž předloni objevili Martina Creeda a jeho “I don´t know, what I want“.
A takhle bychom mohli procházet od jedné instalace k další. Bohužel ale ne všechny fungují v okolním prostoru takto samozřejmě. Například instalace Costy Vece Revolución/Patriotismo (Vstupujete na svobodnou půdu) byla původně vytvořena pro vchod do galerie Volume! Ve Futuře je však plechový plot s ostnatým drátem umístěn do místnosti a člověk sice rozumí jeho poselství, nicméně původní naléhavost je výrazně utlumena tím, že diváka nic nenutí tuto bariéru překonat. Část objektů včetně plotu Costy Vece funguje jen jako odkaz k originálním instalacím a zpráva o tom, že se ve světě dějí zajímavé věci. Trochu jako katalog v terénu.

Costa Vece, Revolution/Patriotisme, 2005-2008
Vystoupáte-li po schodech do prvního patra, ocitnete se na kolaborativní výstavě Evy Koťátkové a Jiřího Kovandy. Je to další z řady uměleckých setkání, které galerie Futura organizuje a jmenuje se Skvrny. V místnosti, kde se tito dva umělci sešli najdete na první pohled chaoticky rozmístěné objekty bez nápadné souvislosti. Tu mezi nimi vytvoříte až sami tím, jak se necháte zlákat a vést od jednoho k druhému. Skvrny jako něco navíc, něco, co nechcete vidět, vystupují v obrácené perspektivě jako objekty, na které je upřena veškerá pozornost. Nechte se vést tím, co by jinak mělo chybět…
Poslední minivýstavou je osmnáctiminutové video Marka Thera, které v českém jazyce zatím nemá název.“Dokument“, při jehož sledování si možná budete připadat jako voyeur. Sedíte na gauči a před vámi běží projekce, na které zády k vám sedí starší žena monotónně vyprávějící nejchoulostivější zážitky ze svého života. Je to zvláštní pocit, trochu jako přistižení u klíčové dírky, do které vás někdo donutil se podívat….

Více informací najdete tady, tady a tady
Love at first sight:

Olaf Nicolai, Píseň lásky, 2005-2008

Dominik Lang, Zábradlí, 2008
Skvrny:


kacab
 
 
 

Komentáře (0)

Přidat komentář

Pole není vyplněno nebo obsahuje nepřípustné symboly.
Jméno: E-mail:
Komentář:
  Hlásit nové komentáře.
>